Koupit surf a neopren, najít slušné místo, zjistit, kdy jsou vlny skutečně schopné jízdy, naučit se pádlovat, jak se postavit a nakonec, jak jezdit na vlně, je dnes už těžké. V roce 1993 to bylo téměř nemožné pro někoho, kdo nežil v blízkosti oceánu. S přáteli jsme trávili hodiny, dny, i týdny řízením, čtením, hledáním, pádlováním, ptáním se, než jsme jeli na prvních vlnách.

Jakmile jsem pocítil pocit klouzání po vodě, poháněný silou oceánu, díval jsem se dolů na nesmírně se měnící vodní stěnu, která se téměř zhroutila přes vaši hlavu, všechny neúspěšné pokusy a bolestivé zážitky byly zapomenuty.

Myslím, že jen velmi málo okamžiků změnilo priority v životě surfaře více než ta první jízda na skutečné vlně. Od té chvíle surfaři neúnavně pronásledují pocit klouzání po vodě a organizují tam celý život.